Život ve vzpomínkách

17. března 2018 v 14:25 | Káťa |  Nostalgické vzpomínání
Listuji si našimi maturitními novinami. Letos 1. listopadu to bude 5 let od našeho velkého večera. 5 let! A přijde mi to jako včera, co jsme na něj trénovali. Pamatuji si úplně jasně, jak jsme na posledních nácvicích, den před maturákem, měli trému, jak to další den dopadne. A že jsme se domluvili, že objednáme pizzu, abychom tam za celý den neumřeli hlady Smějící se. Ráda na náš maturitní ples vzpomínám. Měli jsme ho v Měšťanské besedě v Plzni. Nádherné prostory, přímo určené pro podobné společenské události. Všechny holky jsme měly krásné šaty, naši tři kluci pak samozřejmě obleky. Večerem proplouvala elektrizující pozitivní energie. Bodeď by ne, byl to náš velký večer! Chtěli jsme našim rodičům, příbuzným, kamarádům i profesorům ukázat, že jsme bez ztrát došli až do 4. ročníku a že jsme připraveni složit zkoušku dospělosti. A složili jsme ji. Až na jednu smutnou výjimku všichni. Někdo sice až v září, ale dali jsme to a naše cesty se po 4 letech studia rozešli.
Listuji dál a všímám si svého motta, které jsem měla napsané pod mojí fotkou."Lepší zažít a vzpomínat, než nezažít vůbec." Až teď, s odstupem času, mi dochází, že tenkrát to bylo spíš takové mé "vysněné" motto. Kterým jsem se chtěla řídit, ale ve skutečnosti vůbec neřídila. Alespoň ne tehdy. Ano, tenkrát jsem hodně vzpomínala, ale moc jsem toho nezažívala. Vzpomínala jsem na dětství, na bezstarostné časy. Po střední jsem vzpomínala na střední s tím, že to vlastně nebylo tak úplně hrozný, jako když tam člověk chodil. Vzpomínala jsem...ale žít jen ze vzpomínek není dobré. Člověk se upne k minulosti, do dob, kdy podle něj bylo dobře. Nechce se tak stresovat z budoucnosti a zapomíná žít v přítomnosti. Ale takhle nejde žít. Sama jsem si to uvědomila až po panických atacích. Vlastně ještě teď si to plně neuvědomuji. Ale už vím, že teď chci dát svému středoškolskému mottu ten pravý význam - zkoušet nové věci, cestovat na nová místa, abych si až ve stáří mohla říct, že to mládí stálo za to! Usmívající se

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jeife jeife | E-mail | Web | 18. března 2018 v 11:03 | Reagovat

Taky Plzeň, to je super :)
Já na maturitním plese nebyla a nějak mě to nemrzí. Byla jsem u Berounky se "svým" koněm. Proběhli jsme se, užili si společné odpoledne a mě bylo krásně <3 Zažila jsem a občas vzpomínám <3
Ale jak píšeš, člověk nesmí kvuli minulosti zapomínat na přítomnost :)

2 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 18. března 2018 v 18:14 | Reagovat

Musí se žít, každej den. Cestovat, poznávat nové lidi, číst, tančit, čučet na moře, pořád se něco učit. A k tomu držím palce!

3 Eliss Eliss | Web | 18. března 2018 v 19:02 | Reagovat

Hlavně že jsi to zvládla, fotka je moc hezká :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama