Vstoupím potřetí do stejné řeky nebo už konečně na tu správnou cestu životem?

21. března 2018 v 20:49 | Káťa |  Mé názory, úvahy
Letošní rok pro mě začal dalším razantním rozhodnutím. Jak jsem již avizovala v jednom z předchozích článků, končím letos studium historie. Po dlouhém promýšlení pro a proti, které započalo loni koncem prváku (ano, jsem velmi nerozhodný člověk, další blbá vlastnost), nakonec rozhodla hlava. V ní se totiž vytvořil blok, který jasně říkal "tudy už ne, tudy cesta nevede". To, že něco takového cítím jsem si byla vědoma celý zimní semestr teď ve druháku. Přestala jsem být naprosto motivovaná. Už koncem prváku mi začalo docházet, co mi ostatní říkali už dávno. Že historií se nedá uživit a že se jí vlastně ani živit nechci (což neznamená, že mi přestala zajímat, pořád je mojí velkou zálibou). Přes prázdniny se to nějak vsáklo do hlavy a v zimáku už mi něco říkalo, že tohle je slepá ulička. Ale co, chodila jsem dál. Pořád jsem si říkala "aspoň tenhle semestr dodělám"... Sekla jsem s tím v půlce zkouškového. Stihla jsem tři zkoušky, z toho dvě v jednom dni. A že já o sobě vím, že jsem nervák odjakživa, hlavně na testy a zkoušky, ale ještě nikdy se mi nestalo, že bych obě noci před zkouškou nespala. Ještě nikdy se mi nestalo, že bych byla po zkoušce psychicky i fyzicky naprosto vyčerpaná. Hlava řekla dost...

...Tak jsem začala přemýšlet, co dál. A do očí mi padla VOŠka (Vyšší odborná škola). A docela mi zaujala. Perspektivní obory, individuální přístup, praxe ve firmách. Tak jsem se rozhodla, že se tam půjdu podívat na Den otevřených dveří. Ten se uskutečnil včera. Od rána krásný počasí, měla jsem dobrou náladu. Zaparkovala jsem na nedalekém parkovišti a šla ke škole. Cestou míjím partu studentů, jak se baví, co musí udělat na angličtinu. Já chci taky angličtinu! Vcházím dovnitř a dle navigace paní vrátné docházím ke dveřím 1203, kde jsou kantoři s připravenou prezentací o škole. No nebudu to prodlužovat, zapůsobili na mě dobře. Všichni byli velmi milí, i mi "uklidňovali", že vůbec nevadí, že už mám 4 roky po maturitě. Odcházela jsem odtamtud s příjemným pocitem, že bych mohla zase někam patřit.

Ale doma se mi do hlavy zase vkradl červíček pochybností. Zvládla bych to? Už dvě vejšky jsem nedala, měla bych na to teď? Co když se nedostanu zpátky do toho "učícího se módu"? Co matika? Účetnictví? To jsem měla naposledy na střední. Nedám to...Na druhou stranu, občas se na povrch prodere i moje motivační já, které zase říká: "Nemůžeš změnit minulost, ale můžeš změnit budoucnost. Teď je ta poslední šance získat ještě nějaké odborné vzdělání a titul. Díky tomu pak získáš lepší práci. Když to vzdáš rovnou, nikdy nepoznáš, jaké by to tam bylo. Nikdy bys o to lepší vzdělání nezabojovala. A co by se stalo, kdybys to tam nezvládla? Vrátila by ses k původnímu plánu hledání práce." Načež mi moje stále pochybující já nahází asi sto "ale". "Ale když to (zase) nedáš, budeš ten nejvíc nejneschopnější člověk na planetě, co nezvládl dodělat ani jednu ze tří škol. Za to se budeš stydět hodně dlouho. A ztratíš další rok. Jseš blbá, že jsi tam nešla hned po jazykovce (rok pomaturitního studia angličtiny)".

Takže asi tak. Moje dvě "já" se mezi sebou perou a já momentálně nemám tušení, které vyhraje. Jediné, co vím je, že se můžou hádat do konce května. To je termín odevzdání přihlášek.

Ale udělala mi radost spolužačka ze střední, která ještě na té samé VOŠce studuje. Na škole jsme byly velké kamarádky, jen ve čtvrťáku jsme se trochu odcizily a po škole se skoro nescházely. I jsem myslela, že už jsme na sebe tak navzájem zapomněly. Ale jelikož jsem byla zase aktivní na sociálních sítích a hned jsem zveřejnila, že jsem na DOD VOŠ, tak mi napsala, že jestli půjdu k nim studovat, že mi poskytne nějaké svoje materiály k učení :-). To mi opravdu udělalo radost a já se vnitřně zastyděla za to "vzájemné zapomnění".
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 7. dubna 2018 v 17:22 | Reagovat

Pořád hledáš a dokonce není ani pozdě na podání přihlášky. To není špatně. Kamošku mít na té škole se hodí, ale pozor, aby tě to nestáhlo jen za výhodou kamošky. Představ si a informuj se na využití té školy. Není hanba odejít z jedné vysoké, když necítíš uplatnění. Možná už bys mohla koukat kolem, jestli se neuplatníš i s tím, co máš. Život není jenom mít papír na školu ;-)

2 Axina Axina | Web | 14. května 2018 v 17:10 | Reagovat

"Není hanba odejít z jedné vysoké" - nevím, snad. Ale odejít hned ze dvou vysokých škol, to už něco vypovídá. Nic mi do toho není, ale kdo tvá studia financuje? Předpokládám, že rodiče. Nepřijde ti to vůči nim blbý/bezohledný?

3 Axina Axina | Web | 15. května 2018 v 22:36 | Reagovat

Káťo, buď bez obav, tvoji odpověď na můj komentář č.2 bych si zde přečetla. Jen kdyby tu byla. Nejsem povrchní komentátor. Snad je toho dostatečným důkazem fakt, že jsem nezanechala komentář anonymní, ale uvedla jsem adresu svého blogu.
Zde je tvůj komentář (na svém blogu ho smažu, tam by se k němu nikdo nevyjádřil):

Ano, bylo a svým způsobem stále je mi to vůči rodičům blbé. Proto si nyní již hledám práci. Ale teď se zeptám já: Ty asi nevíš, o čem hlavně můj blog je, že? Je o tom, jak se žije s panickou atakou a neustálými pocity úzkosti. Mám s tím zkušenosti a nikomu jinému to zažít nepřeji. První panickou ataku jsem zažila právě na vysoké a poté jsem byla dobrého čtvrt roku úplně mimo, problémy mi dělala i jízda MHD...člověka to strašně zbrzdí a v tu chvíli je strašně rád, že má kolem sebe své blízké, kteří ho podrží, za což jsem svým rodičům opravdu vděčná.
Nepíši to sem proto, že chci být litována. Píši to sem proto, že je strašně lehké odsoudit člověka na základě jednoho článku, když ho vůbec neznáš. Tak zde máš alespoň z čeho čerpat.

4 Axina Axina | Web | 15. května 2018 v 22:54 | Reagovat

A teď už k věci:
Není nezbytné, abych měla přečtený celý tvůj blog. To, že trpíš panickou poruchou, není možné si nevšimnout. Vždyť tvůj blog se přímo jmenuje "ze života panikářky".

Je mi líto, že máš problém. Ale nepochybně se s ním snažíš bojovat. Třeba i tím, že si vedeš blog. Na blogu jsi dala článek o tvém váhání, zda začít třetí vysokou školu a já jsem ti na to řekla svůj názor.
Odsuzuji tvoji nestálost ve studiu, nezodpovědnost při výběru vhodného studijního oboru. A ve svých důsledcích bezohlednost vůči rodičům. Jsi si vědoma, že jsou rádi, že se vůbec pokoušíš studovat a tak zajisté budou financovat všechny tvé pokusy.

Nemíchej pověstné hrušky s jablky. Kdyby byl komentovaný článek o tom, jak ti panická ataka brání ve studiu, politovala bych tě, i když o to údajně nestojíš. Ty však děláš nezodpovědná a vůči rodičům bezohledná rozhodnutí. A to jsem ti chtěla říct.

Vrátím ti tvou výzvu: Máš tak z čeho čerpat, přesněji máš námět k zamyšlení. A o tom snad při blogových diskusích jde.

5 Káťa Káťa | 16. května 2018 v 9:41 | Reagovat

Ano, jsem nerozhodná. Ale každý jsme nějaký. A každý se životem bojuje jak nejlíp může. Za svůj život jsem vůči sobě měla už dost výčitek. Jestli Tvuj komentar zde me mel prinutit zamyslet se nad sebou ci se citit spatne, tak jsi prisla s krizkem po funuse. Tohle jsem delala tak casto, ze uz ani nevim,kdy to zacalo. Ale s tím jsem se už před nějakou dobou rozhodla skončit. Podle Tebe jsem nezodpovědný, bezohledný člověk využívající rodiče. Víš co? Klidně si to mysli, vždyť mě to je jedno. Vůbec Te neznám, stejně jako Ty neznáš mě.

6 Píďa Píďa | 16. května 2018 v 20:20 | Reagovat

[4]:
Člověk se postupem času přeci vyvíjí. Po střední škole kolikrát ani neví, na co by se chtěl zaměřit. Může mít mnoho plánů a snů. Někdo ani už studovat nechce, ale někteří rodiče na studiu trvají. Pokud jste z přísné rodiny, tak rodiče zkrátka poslechnete. Nemyslím si, že by státní škola stála tolik peněz. Mám kamaráda, který školu vystudoval bez finanční podpory rodičů. Může se také stát, že během studia dostanete lukrativní nabídku, kterou přijmete a školu přerušíte. Časem si pak řeknete, že se přeci jen ke škole vrátíte, protože vás to může pošoupnout dál. Tedy nevidím problém v tom, že někdo vyzkouší například dvě školy. Ne každý si z rodičů dělá dojné krávy...
Káťo, neber si to osobně, paní jen chce diskutovat. Jak ty sama píšeš - nezná tě. Jsi chytrá holka, která se pustila do studia s vášní. Jen je škoda, že by tě tento obor neuživil. Každopádně máš teď práci, která tě snad bude naplňovat a bavit. Sama uvidíš, kam tě to dál posune... :o)

7 Axina Axina | Web | 16. května 2018 v 21:28 | Reagovat

[6]: Promovala jsem v roce 1981. Jsem si vědoma, že byla jiná doba. Mladý člověk neměl tolik možností, jako má teď.
Ale Káti - aspoň z toho, co o sobě napsala - se žádný obhajitelný důvod střídání vysokých škol netýká.
-Rodiče ji do studia nenutili.
-Nedostala žádnou lukrativní nabídku. Ostatně - jak taková lukrativní nabídka vypadá? Přerušit studia kvůli možnosti vydělat si balík peněz? A za co? Kdyby šlo o účast na nějakém mezinárodním projektu, organizátoři by nabídli třeba podílet se na výzkumném úkolu na nějaké prestižní univerzitě, ale NIKDY by nepožadovali po studentovi, aby přerušil svá studia. Naopak muselo by jít o studenta, který je ve zvoleném, studovaném oboru výjimečně nadaný.
-V jejím případě nejde o přerušení studia.
-Nejde ani o to zkusit si druhou VŠ, nýbrž již třetí.

Může mi to být celé jedno. Já jí studia neplatím. Ale když se nenašel nikdo, kdo by jí řekl střízlivý názor na věc, udělala jsem to. Nejsem samozvaný rádce. Ona sama na dané téma publikovala článek.

Myslím, že už k dané věci nemám co říct.

8 Káťa Káťa | 16. května 2018 v 22:00 | Reagovat

[7]: Myslím, že je zbytečné se před Vámi nějak obhajovat. Hodnotíte mě na základě jednoho článku  (od jehož vydání se hodně změnilo). Neznáte mě, nic jiného o mě nevíte, zato v komentářích se vyjadřujete jako byste mne znala líp než já sama nebo lidé v mém okolí. Zejmě máte potřebu vychovávat cizí lidi na internetu na základě hodně chabych informací. To pro mne je povrchní ač Vy si tak nepřipadáte. Také věc, nad kterou můžete uvažovat.

9 Káťa Káťa | 16. května 2018 v 22:41 | Reagovat

V životě je hodně proměnných, ne všechny muže člověk ovlivnit. Některé změny-proměny mohou člověka "donutit" ukončit studium. V mém prvním případě to byla panicka ataka, ve druhém změna životních priorit. O třetí skole jsem pouze uvažovala, to však ze mne nedělá nezodpovědného a bezohledneho člověka. Někdo se holt v životě hledá dyl, tak jako já či několik dalsich mých kamarádů. PS: Váš názor na mě rika více o Vás,než o mě. A ten už také něco vypovídá, viz můj komentář výše.

[7]:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama