Uvědomme si krásné chvíle

6. března 2018 v 23:18 | Káťa |  Mé názory, úvahy
Tak jsem si teď večer projížděla různé blogy a u jednoho mě zaujal jeden smutný článek. Rozbrečel mě. A ač z něj mám stále malou dušičku, mám díky němu nutkání také něco napsat. Něco pozitivního. Pravda, nad tímto článkem přemýšlím celý den, ale večer už jsem byla líná a říkala si, že ho napíši až ráno. Ne, napíši ho teď.
A začnu tím, co mi včera večer vykouzlilo úsměv na tváři. Přítel je nemocný, tak jsem se rozhodla, že skočím dolů k Vietnamci pro citróny. Jsem ten typ člověka, co je zajetý ve svých stereotypech, takže jsem věděla, že v následujících 5-10 minutách seběhnu 4 patra, přeběhnu ulici, zaběhnu do prodejny, koupím citróny a zase vylezu ty 4 patra (bydlíme s přítelem v bytovém domě ze 30. let, takže žádný výtah. Což je občas pecka, hlavně když táhnete velký nákup). Co by se také mohlo stát, tak dobrodružná cesta to není. Odcházím z bytu, zamykám dveře. A najednou ke mě dolehne ženský zpěv. Chvíli jsem myslela, jestli jen nemá někdo nahlas puštěnou televizi nebo rádio. Ne, byl to "živák". A žádný skřehot, ale čistý ženský hlas, co zpíval české lidové písně. Rozhodla jsem se zjistit, ve kterém bytě máme tak nadanou sousedku. Nakonec jsem "epicentrum" zpěvu identifikovala v podlaží pod námi, tedy ve 3. patře. Na poslouchání u dveří jsem se vykašlala, to by bylo přeci jen divný. Ale zastavila jsem se na schodech a chvíli poslouchala. Pak jsem si řekla, že bych přece mohla dojít pro ty citróny, tak jsem rychle uskutečnila původní cíl výpravy. Když jsem ale šlapala do schodů k nám do bytu, ve 3. patře jsem se opět zastavila a poslouchala. Zpěv neustál, naopak. Jen jsem tam tak stála a poslouchala, dokud nezhaslo světlo na chodbě. Tak jsem si rozsvítila a kráčejíc k nám do 4. patra jsem v duchu děkovala talentované sousedce, že mi příjemně oživila jinak obyčejnou cestu do Potravin.
Stejně tak dneska mi bylo tak nějak hezky na dušičce. Přitom jsem dnes s ne moc příjemným pocitem nechala přítele do čtvrtka doma napospas rýmičce, kvůli povinnostem doma u rodičů. Ale ta "povinnost" (co to povídám, ve skutečnosti láska největší) mi to vynahradila už při příjezdu k rodičům. Jelikož jsou naši vždy každou středu dlouho v práci, tak vždy jezdím takhle na pár dní domů postarat se o Jacka, hlavně kvůli venčení. Neviděli jsme se skoro týden a podle toho tak také vítání vypadalo. Skákal a kňučel radostí, vrtěl ocasem, metal kozelce. Blázínek náš milovanej. Jeho vítání mám nejradši. Upřímná psí radost. Tak jsem hned vzala míček a šli jsme ven na procházku. Na poli jsem ho pustila z vodítka a opět dorážel, tentokrát na míček. Štěkal, ať už mu ho hodím. Tak jsem mu ho pořádně hodila a on se za ním rozběhl. A já, procházejíc po polní cestě, zase jsem po nějaké době našla vnitřní klid, rovnováhu. Takové to, když si člověk uvědomí, že všechno je tak, jak má být.
A tak bych to měla dělat častěji. A tak bychom to měli dělat všichni. Jenže lidi se pořád dneska za něčem honí a ty krásný věci kolem sebe přehlíží. Nedělejme to. Zpomalme. Nádech. Výdech. Hele, tenhle strom už se začíná zelenat, brzy přijde jaro. Dnes svítí sluníčko, bude krásný den. To bylo hezké, jak se na mě ten pán usmál. Na všem se dá najít něco krásného. Tak se pro dnešek mějte a užívejte si krásné chvíle.

Pac a pusu
- Káťa
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jeife Jeife | E-mail | Web | 7. března 2018 v 10:38 | Reagovat

Ahoj, diky za komentar na mem blogu :) spratelene blogy jako takove nemam. Ale dodrzuju jednu vec - kdyz od nekoho najdu pod svym clankem komentar, obratem k nemu zajdu :) takze to muzem delat takhle :)
A doporucuju do menu pridat odber novinek - pres nej taky na blogy chodim :)

Ktery smutny clanek to byl?
To je krasne, ze lide jeste zpivaji <3 ja bubnuju. A tusim, ze o me take vi cely dum :D

... vsechno je tak, jak ma byt ... <3

2 jeife jeife | E-mail | Web | 7. března 2018 v 17:27 | Reagovat

Jsem ráda, že se článek šíří mezi lidi a hýbe s nimi :) Díky ...

3 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 8. března 2018 v 18:40 | Reagovat

Že jo, jak někdy můžou tak obyčejné věci udělat dobře na duši. Taky to tak mám a vůbec - zpomalila jsem....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama